Úvod > Historické sbírky > Kovová hůl předělaná na pytláckou pušku

Kovová hůl předělaná na pytláckou pušku

Ve sbírkách našeho muzea máme některé předměty, které jsou někdy skutečnou raritou. Asi před sto lety nebylo jistě ničím zvláštním, když si třeba i vážený občan města vyšel k lesíčku na procházku a při chůzi si pomáhal pěknou černou holí s chromovanou rukojetí. Zkrátka švihák, sluší mu to. Celá tahle představa je takřka idylická. Jenže, když si tu hůl důkladněji prohlédnete, zjistíte, že dolní kovový hrot lze vyšroubovat, celá černě kovová hůl je vlastně hlavní s v nitřním průměrem asi pro 10 mm nábojnici. Chromovanou rukověť lze též odšroubovat. Obsahuje úderník na péro se spouští v podobě nevinného půlkulovitého knoflíku. Zkrátka pytlácká puška se vším všudy.

Pytláctví i na Novopacku existovalo, existuje a existovat bude (pokud nějaká zvěř ve volné případě zůstane). Ze zcela pochopitelných důvodů a utajení o této nebohumilé činnosti se příliš nepsalo. Lov byl vesměs záležitostí vrchnosti, která pytláctví poddaných logicky velice tvrdě bránila. Celkem se to dařilo až do doby, kdy se rozšířily ruční palné zbraně. Víme sice, že pytláci užívali přírodní pasti pokryté větvemi, na cesty, kudy chodila zvěř, byla kladena oka, upevněná na pružné větve, byly i sklápěcí pasti nebo pasti opatřené padacími dvířky, nechutně drastické sklopce, ale to bych mohl pokračovat do nekonečna a raději se vyhnu i pytlačení ryb.

U nás na Novopacku bylo zvlášť rozšířené chytání ptactva – čižba. Je zajímavé, že až do roku 1870 bylo úřady povolené i chytání zpěvných ptáků. Abych citoval z monografie Novopacko: „Hoši chytali je v malém, aby měli v domácnosti kleci nebo volně se pohybujícího ptáka pro zpěv a pro zábavu, dospělí chytali ptáky ve velkém na prodej do měst, kde prodávali zardousené ptáčky na mandele pro chutné maso...„ . To by snad stačilo. Nejen o ptáčnících, čihadlech, ale i dalších zajímavostech z muzea někdy příště.

Autor: Miloslav Bařina